Štěně a pohyb – jak štěňata kontinentálního buldoka
nepřetěžovat?
Často se dozvíme informace typu „pohyb je třeba přizpůsobit štěněti“ nebo „je důležité štěně nepřetěžovat“, jenže co to vlastně znamená v praxi? Kolik pohybu je ještě akorát a kolik už je moc? Stejně jako u lidí, tak i u psů platí, že každý je jiný, a proto přesné tabulky na ideální míru pohybových aktivit neexistují. Přesto se v tomto krátkém článku pokusíme jednoduše a srozumitelně uvést míru pohybu pro štěňata, kterou považujeme za vhodnou. A také co už považujeme za přetěžování.
V čem je štěně jiné než dospělý pes?
Kontinentální buldok je molossoidní plemeno, tedy pes s těžší stavbou těla a silnou kostrou. Proto je na místě věnovat pohybu ve štěněcím věku velkou pozornost. Období přezubování a největšího růstu, zhruba mezi 3 – 10 měsíci věku, je pro štěně nejvíce kritické z hlediska správné výživy (více info: Výživa psa – jak a čím krmit kontinentálního buldoka?), ale i vhodného typu a množství pohybu. Rodina si od chovatele převezme svého nového člena rodiny většinou ve věku okolo 2 měsíců, kdy jde ještě o malinkého plyšáka, který ale do zhruba 10 měsíců věku doroste do své finální výšky.
Růst psa je opravdu překotný. Když se například podíváme na štěně, kterému je 9 měsíců, uvidíme už ušaté a nohaté stvoření. Jenže ani v roce není jeho pohyb tak pevný a jistý, jako je pohyb dospělého psa. Čím to je?
Štěně nejdříve vyroste do výšky a délky, teprve potom začne pomalu mohutnět. Za fyzickou dospělost je možné považovat věk od 18 měsíců. Nicméně definitivní tělesné stavby dosáhne kontinentální buldok až zhruba ve 3 letech. A protože ve štěněcím věku se vše nejprve „natáhne“ (celková výška, délka končetin, délka čumáku i délka uší) a až později zpevní a zmohutní, znamená to při pohybu nadměrné zatížení pro všechny klouby a vazy. Osvalení, které u dospělého psa bez problému drží veškerá kloubní spojení pevně pohromadě a účinně tak brání přetížení, není u štěňat a rostoucích psů ještě tak pevné a silné. Je u nich proto riziko zranění spojených s pohybovým aparátem daleko vyšší než u dospělých psů. Fyzicky není štěně schopné ani zdaleka zvládnout to, co dospělý pes. Jenže štěňata i psí puberťáci jsou přesvědčeni o opaku…
Rizika nadměrného zatížení
Když si rodina přiveze domů toho roztomilého, veselého, ale i vyplašeného mrňouska, ve většině případů s ním žádné ďábelsky náročné akce ani pěší túry do hor nepodniká. Jak ale štěně roste, troufá si na větší a větší zátěž, vypadá čím dál méně jako to roztomilé štěňátko a čím dál více jako dospělý pes. Majitelé potom často zapomenou, že stále mají doma štěně a začnou se chovat tak, jako by měli doma už dospělého psa. Chodí na delší a delší výlety, nechávají štěně blbnout hodiny s jinými psy, mnohdy s ním začnou i sportovat. „Pes je v pohodě, baví se, nekulhá a má radost z pohybu. Tak v čem je problém?“ Jak je uvedeno na začátku článku, každý pes je jiný, proto to žádný problém být nemusí. Ale taky může.
Asi nejčastějším zraněním z nadměrného pohybu štěňat kontinentálních buldoků jsou přetržené vazy v koleni. Toto zranění je zákeřné hned z několika důvodů. Předem o sobě nedá nijak vědět a člověk se o něm dozví až tak, že se pejskovi hůř vstává nebo kulhá. Dalším důvodem je, že jakmile k tomuto zranění dojde, není možné vyřešit ho klidovým režimem, už to nejde vzít zpět. Konzervativní léčba je často neúčinná a zbývá léčba operativní, s dlouhou rekonvalescencí. Pro majitele je jistě nepříjemná i cena léčby, která umí převýšit pořizovací cenu štěněte. A důležité je zmínit i fakt, že v období rekonvalescence pes více zatěžuje zdravou nohu, proto často dojde k přetržení kolenních vazů i u druhé nohy.
Druhým častým rizikem z nadměrného pohybu ve štěněcím věku je zhoršený stupeň dysplazie kyčelních kloubů (event. loketních). Klouby a vazy nejsou ještě kompletně zralé, navíc nemají takovou oporu v osvalení jako u dospělých psů. Výsledkem vysoké zátěže bývá nadměrné opotřebení kloubů, zhoršení stupně dysplazie, navíc s tím spojené zvýšené riziko vzniku bolestivé artrózy nebo její vznik v dřívějším věku než je obvyklé.
Samozřejmě existuje mnohem více pohybových obtíží vzniklých kvůli nadměrné zátěži, ať už jde o poraněné šlachy, záněty pohybového aparátu a další. Rozhodně se nevyplácí mávnout rukou nad žádnými z rizik, ať už z důvodu víry v „nám se to snad nestane, neděláme žádné hrozné psí kusy a sport je pro psa zdravý“, ani když známe dalších několik majitelů kontinentálních buldoků, kteří „chodili na dlouhé túry a nechali štěně dlouho blbnout s dalšími psy, teď už jsou mu tři roky a je úplně v pohodě“. Nesmíme ani zapomenout, že majitelé často nemají potřebu ani důvod o zdravotních problémech svého psa debatovat veřejně.
Jak štěně nepřetěžovat?
A dostáváme se k tomu nejdůležitějšímu. Jaká je prevence zranění? A kolik pohybu je pro štěně akorát, abychom ho nepřetěžovali? S rodinami, které mají zájem o štěně z našeho chovu, probíráme toto téma velmi podrobně a pečlivě. V tomto článku se pro přehlednost pokusíme být co nejstručnější, i když to úplně nejde. Platí, že každé štěně je individuální, my se však v našem chovu obecně snažíme řídit následujícími pravidly.
Ideální množství pohybu
Ve dvou měsících věku je čas vhodný na procházky na vodítku prakticky rovný nule. Se štěňátkem žádné opravdové procházky neděláme, jen ho necháme, ať si venku zvyká na obojek a vodítko, čuchá si a socializuje se s novým prostředím. Klidně s ním strávíme na jednom místě delší dobu, než si ho prozkoumá a vyvenčí se. Nikam ho ale netaháme, o procházkách nemůže být ještě řeč. Na druhou stranu ale dbáme, abychom štěně brali na různá nová místa, aby si zvyklo na všemožný ruch, přítomnost jiných lidí i známých psů.
Každý měsíc přidáváme pár minut klasické procházky na vodítku. Ale opravdu jen pár minut měsíčně, není kam spěchat. Adekvátní délka pravidelné procházky ve 12 měsících věku je cca 1,5 km, určitě ne více.
V 18 měsících věku, tedy těsně předtím, než je možné považovat psa za dospělého, nepřesáhne délka pravidelné procházky 3 km. Stále platí, že méně je více.
Pokud preferujeme procházky, kdy pes pobíhá na volno bez vodítka, řídíme se časem procházky, nikoliv kilometry. Štěně toho naběhá daleko více, než kolik toho my ujdeme. V tomto případě opět platí, že ve 2 měsících věku děláme pouze socializační venčení a žádné procházky se nekonají. Každý měsíc přidáváme doslova jen pár minut, aby ve 12 měsících věku byla délka pravidelné procházky zhruba 20 minut. Do 18 měsíců věku bychom neměli délkou pravidelné procházky na volno přesáhnout 40 minut. To ovšem neznamená, že bychom štěně neměli brát na nová místa. Naopak je potřeba, aby mělo co nejvíce nových podnětů a vjemů, socializovalo se s dalšími lidmi a zvířaty a poznávalo nová prostředí.
Hra s dalšími psy (nebo i jinými zvířaty) je pro socializaci štěněte a jeho zdravý psychický vývoj vhodná i nezbytná. Z pohledu zatížení pohybového aparátu jde o takové „nutné zlo“. Hru se zvířecími kamarády přerušujeme a štěně necháváme odpočnout. Jedná se zpočátku např. jen o 5 minut hry a následný odpočinek, necháme štěně napít, zklidnit se. Po chvíli můžeme hru zopakovat. Ve 2 měsících věku se jedná skutečně jen o krátké socializační hry, protože zběsilý pohyb při hře je velmi náročný na pohybový aparát. Ve 12 měsících věku by občasné divoké hry s psími kamarády neměly přesáhnout 20 minut za den, v 18 měsících pak 30 minut za den. Samozřejmě štěně nenecháváme tímto divokým způsobem hrát s kamarády každý den. Navíc platí, že během těchto herních dnů už se nekoná žádná další procházka ani jiná fyzická aktivita.
Chodíme-li se štěnětem na cvičák, trénujeme-li poslušnost apod., tak tyto aktivity běžně trvají delší dobu, např. hodinu. Takže opět dbáme na to, aby se v den tréninku už žádná další fyzická aktivita nekonala.
Máme-li pocit, že jsme to s pohybem štěněte jeden den trochu přehnali, necháme mu další den (nebo i více dnů) úplný klid.
Pohyb na vlastní zahradě, kde to štěně zná, je velmi vhodný. Nejsou zde neustále nové vjemy, které by nutily k bláznění a běhání. Na vlastní zahradě štěně většinou jen občas popoběhne, prochází se, okusuje trávu nebo klacíky, odpočívá, občas se zajde napít vody, nebo prostě jen leží na sluníčku a kouká do okolí. Tento velmi mírný pohyb po zdravém povrchu (tráva) je ideální a za pěkného počasí může takto štěně trávit bez obav dlouhé hodiny denně
Ideální kondice
Vedle vhodného množství pohybu je základní prevencí zranění správná kondice štěněte. I u dospělých psů je vhodné, aby byli štíhlí. U štěňat je ještě daleko důležitější, aby neměla nadváhu. S každým kilogramem hmotnosti navíc je výrazně více zatěžovaný pohybový aparát a velmi se zvyšuje riziko zranění.
Ideální kondici nehodnotíme „od oka“, protože každý má to své oko jiné. Spolehlivou metodou je sáhnout stojícímu štěněti z boku na hrudník. Jsou-li i při slabém ohmatání jasně zřetelná žebra, netrpí štěně nadváhou. Pokud musíme vyvinout větší tlak, abychom žebra ucítili, nebo je dokonce problém žebra vůbec nahmatat, pak je nutné, aby štěně zhublo.
Nadváha je velmi riziková, ale není ani cílem mít podvyživené štěně, proto se nesnažíme o co nejvíce vychrtlý vzhled. Cílem je mít štěně v ideální kondici, tedy zdravě štíhlé. Je-li mu tedy vidět při pohybu na slunci několik žeber, je to zcela v pořádku. Má-li štěně na pohled velmi zřetelná všechna žebra a to i v případě, že např. leží schoulené v pelíšku, je pravděpodobně podvyživené a mělo by trochu přibrat.
Jak už bylo uvedeno, kontinentální buldok dosáhne své finální dospělé tělesné konstituce až zhruba ve 3 letech věku. A ono to přijde. Nesnažíme se proto z nedočkavosti štěňata ani mladé psy více vykrmovat, aby co nejdříve vypadali „jako pořádní buldoci“. Je to běžná chyba, dělá ji (často nevědomky) mnoho majitelů. Ovšem psům neprospívá a navíc zvyšuje riziko zranění pohybového aparátu, proto se vědomě snažíme tuto chybu nedělat.
Další zásady prevence
Je nutné myslet i na vhodný povrch, po kterém se štěně pohybuje. Mimořádně nevhodné jsou hladké povrchy jako dlažba, plovoucí podlahy, lakované dřevěné podlahy apod. Nejen že jsou kluzké povrchy často dávány do souvislosti se zhoršením stupně dysplazie kloubů, ale jsou i velmi rizikové z pohledu zranění. Není tolik problematické, když štěně po hladké podlaze občas v klidu přejde, rozhodně by si však na ní nemělo hrát s jinými psy, pobíhat po ní apod. V dospělosti už se o takový problém nejedná, ale je třeba pro štěněcí období upravit podlahy tak, aby neklouzaly. Řešením je např. kusový koberec apod. Pokud už doma kluzké povrchy máme, pak děláme všechno proto, abychom jakékoliv hry a pohybové aktivity přesunuli ven např. na trávu, která je ideálním povrchem pro pohyb štěňat.
Při hře s psími kamarády dbáme na to, aby štěně mělo k pohybu vhodný terén. Členitý terén a místa plná kamenů, kořenů, rozhodně vynecháváme. Riziko zranění při špatném doskoku je mimořádně vysoké.
Pomoci pohybovému aparátu můžeme i vhodnými doplňky výživy. Do krmné dávky štěněti samozřejmě přidáváme kvalitní výživu kloubů a šlach.
Každý pes je jiný, každá „psí rodina“ má svůj vlastní životní styl a odlišné návyky. Při pořízení nového člena rodiny je ale nutné se mu zpočátku přizpůsobit a udělat maximum pro jeho zdravý vývoj a budoucí pohodový život. Koneckonců, kontinentální buldoci se běžně dožívají docela vysokého věku, takže není kam spěchat. Jakmile pes dosáhne dospělosti, je možné začít zvyšovat jeho fyzickou kondici a přidávat zátěž i sportovní aktivity podle jeho chuti, vytrvalosti a zdravotního stavu. Těch prvních 18 měsíců života štěněte uteče jako voda a pokud v nich člověk neudělá zbytečné chyby, je velká šance, že ta spousta následujících let bude veselá a pohodová. Proto si přece pořizujeme kontinentální buldoky – abychom s nimi pohodově žili, zažívali společnou radost každodenního života, ale aby nás navíc rozveselovali tou svou umanutostí a bláznivinou. A k tomu všemu potřebujeme, aby byli vitální a zdraví.
